NCB-1. díl

12. prosince 2010 v 16:35 | Tessie |  Nemá cenu bojovat
Tak, je tu (konečně) první díl komixu Nemá cenu bojovat. Užijte si to! :-) A hlavně nezapomentě ohodnotit a zkritizovat v komentářích.



NCB

NCB06
Tipický den. Večer. A já s taťkou na rybách. Zkrátka idilka. Mamka je doma- pracuje přes počítač. To teď dělá v jednom kuse, ale co- ona už je taková. A protože mamka nevaří, nepere a nestará se o domácnost, nedělá to nikdo. Já jsem v posledních dnech spíše venku a taťka si vzal dva dny dovolené, abychom mohli na ryby spolu. A Lucka? Ta se někce toulá nebo si s někým píše. A když ani jednoz toho, tak kouká na televizi a vyjímečně čte.

S taťkou v poslední době rybaříme na Twinbrookském rybníku- na kopci dál od města je teď několik rybníků a tohle je ten největší a hlavní. Navíc funguje i jako pláž. A je tu spousta ryb a navíc i metro a bar.
NCB07
Taťka rybaří o kus dál- na písečné pláži poseté lehátky. Stejně tu zrovna není ani noha. A je hloupost rybařit vedle sebe a smát se na celý rybník- jednak vyplašíte polovinu ryb a ty choré, co se vám náhodou chybí, vám uplavou, než rozmotáte vlasce. Takže každý si vybereme svoje místo. Teď mě mimochodem vidíte v mém "rybářském" ohozu- žabky, tmavé kraťasy a staré vytahané tričko. Občas si stoupnu do vody, takže tohle oblečení zkrátka miluju, i když zavání rybinou.
NCB08
A tady se už čáchám.
Najednou vidím, že taťka balí prut a jde ke mě.
A: ,,Ahoj. Jen ti jdu říct, že už musím jít- dneska mi končí dovolená, chci si nachystat věci nazítra a tak. . ." Tváří se smutně a ve tváři má obavy. Usměju se na něj: ,,V poho. Já tu asi zůstanu i přes noc- stan, spacák i baterku mám. Dokonce i sirky a někde po kapsách nedojezenou Corny. Užij si večer."
Obavy mu z tváře zizí a nahradí je úsměv. Už se otáčí, ale zarazí se a povídá mi:,, Jo, málem bych zapoměl. Psala mi mamka, prej ji dneska pozvali na nějakej večírek. Vrátí se až pozdě. Však si potřebuje odpočinout. Jsem rád, že konečně vypadla od toho stolu."
P:,,Dobře. Aspoň jí nebudeš muset vysvětlovat, proč tu zůstávám přes noc."
Zamyšleně se podrbe za krkem. ,,No, když o tom tak přemýšlím, měl bych ti tu nechat aspoň auto. Aby mě mamka nestáhla z kůže", zasměje se.
P: ,,To jo", směju se taky, ,,to bys měl. Není radno mamku ještě dráždit!"
Usměje se na mě a odchází. Po několika metrech se otočí a zamává mi. Usměju se na něj a taky zamávám. Tak stojím ve vodě. Stojím tam, dokud nejsem obalená komáry a dokud nezačnu strácet cit v nohách. Tak rybařím a rybařím, už se setmělo, je tma. Děti už mají dávno vyčištěné tuby a rodiče jim už dávno dočetli pohádky. Ve městě nejsou známky života, v žádném domě se nesvítí. Takže jsem takové noční ptáče, pomyslím si. Ale už si uvědomuju, jak jsem ospalá. Začnu si balit věci, už jenom dopnout pár zipů a kapes. Najednou za sebou něco ucítím. Něco jako chlad, nepřirozený vánek mi ofouknul záda. Mám silnou intuici, víte? Přeběhl mi mráz po zádech.
 To se mi stalo, když po mě chtěl bratranec hodit kámen. Tehny ten kámen proletěl těsně kolem mé hlavy a rozbil okno.
Přeběhl mi po zádech, když nechala tehdy ještě malá Lucka na plotně hrnec a odešla. Pomalu jsem zapla poslední suchý zip a  otočila se.
NCB09
Stál tam pohledný, mladý kluk- tak o rok nebo dva starší než já. Ale kupodivu mě to znepokojilo. Kluky jsem vždy brala jako kamarády, neměla jsem potřebu se s nimi párovat a nestyděla jsem se navázat kontakt. Ale když jsem se podívala do těch jeho očí, polila mě vlna klidu. Jen malý kousíček- má intuice- vzadu v lebce mě varovala. Projevilo se to tím, že mi po zádech znovu přeběhlo zachvění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama