NCB- 2. díl: Změna názoru

19. prosince 2010 v 11:55 | Tessie |  Nemá cenu bojovat
A je tu 2. díl komixu Nemá cenu bojovat. . . :-) Příjemné čtení. A nezapoměňte na komentáře! ;-)

NCB

NCB09

Stál tam pohledný, mladý kluk- tak o rok nebo dva starší než já. Ale kupodivu mě to znepokojilo. Kluky jsem vždy brala jako kamarády, neměla jsem potřebu se s nimi párovat a nestyděla jsem se navázat kontakt. Ale když jsem se podívala do těch jeho očí, polila mě vlna klidu. Jen malý kousíček- má intuice- vzadu v lebce mě varovala. Projevilo se to tím, že mi po zádech znovu přeběhlo zachvění. . .

NCB10
,,Ehm. . . ahoj!" Vypravila jsem ze sebe. Přece tu nebudu stát jako trotl s otevřenou pusou.
On však neodpověděl, jen se na mě zkoumavě díval.
NCB11
Šla jsem teda blíž k němu. ,,Ahoj, já jsem Pavla. A ty?" Dál se na mě zkoumavě díval, bylo mi to trochu nepříjemné. Jako když si mě měřila učitelka z klavíru s encyklopedií v ruce a rozmýšlela se, jestli mám pošlapat encyklopedii lidského těla nebo přírody. Nebyla nadšená, spíš naopak. I když jí to na tváři nebylo vidět. ,,Ahoj. . ." vypravil ze sebe s námahou. Ale i přesto to znělo tak kouzelně. I když- jako by dlouho nemluvil a skoro zapoměl, jak se to dělá. V hlavě se mi vynořilo pověstné Stmívání a "dokonalý" Edward, kterého jsem já nikdy neobdivovala. Protože jsem věděla, že nikdo takový neexistuje. Ale teď jsem začala měnit svůj názor. . .
NCB12
Najednou mě začal pomalu objímat- spíš se mě jen dotýkal. Jeho dotek byl studený, ale příjemý jako ledový vánek v poušti- jemný, příjemný, chladivý. . .
NCB13
Objala jsem ho také a zadívala se mu do očí. Uklidňovaly mě, dodávaly mi důvěru. Ale někde hluboho ve mě se zračila nejistota. Ten malý kousíček mé skvělé intuice bubnoval napoplach. Zarazila jsem se, chystala jsemse odtáhnout. ALe v tom mě objal a má intuice stichla. Vždycky jsem jí tak věřila (vodnáři mají silnou intuici) a teď jsem ji zadupala pod koberec v nejhlubším sklepení nedobytného hradu mé mysli.
NCB14
Pustil mě a sjel mě pohledem, aby se ujistil, že jsem v pořádku. V tom pohledu byla podivná úspost, jakou má v očích mechanik zkoumající motor drahého veterána, kterého hodlá prodat za směšně vysokou částku. Skoro až úspostlivý pohled. Já jsem se na něj jen usmála. Na to mi opětoval tím nejkrásnějším úsměvem, který mi doslova vyrazil dech.
NCB15
,,Už musím jít," řekl něžně. Pomalu a bez námahy mě od sebe jemně odtáhl, i přesto, že jsem vzdorovala vší sílou. Smutně jsem se na něj podívala. Připadalo mi to jako chvíle i věčnost, chtěla jsem pokračovat. Jenže za tu- pro mě chvíli- obloha změnila barvu. Dostala takovou tu barvu typu "ticho před bouří". Z dlouhých nocí strávených s navijákem v ruce (a s miliony štípanců) jsem tuhle barvu dobře znala. Je ta nejhlubší noc- teď už začne přicházet světlo, slunce se na východě vyhoupne nad kopce.
,,Ale vrátíš se, že ano?" Zeptala jsem se nervózně. Odpověděl mi tím dokonalým, něžným úsměvem. To se nedalo vyložit jinak, než jako souhlas. Ta poslední jiskra mého čilého rozumu postřehla záblesk v jeho očích. Výtězný záblesk. 
NCB16
Ale mou mysl něco otupilo už nadobro, zatlačilo to tu jiskřičku pod koberec k intuici. Něco nechce, abych přemýšlela, vyplulo mi v mysli. Ale myšlenku jsem nedokázala udržet a rozplynula se.
NCB17
Pohladil mě po tváři.Zavřela jsem oči. Mou tvář pohladil chladivý vánek. Pomalu jsem oči otevřela. Byl pryč. Stála jsem u tichého, černého jezera sama. Něco mi bylo naprosto jasné. Svůj ocelový, nedobytný názor, který za ta léta nedokázaly zbořit žádné romantické filmy, seriály, knihy ani příběhy, teď tenhle neznámý zbořil během chvíle. Otupěle jsem rozhýbala nohy a vydala se na cestu k autu.
K autu? pomyslelo si mé já. V kapse mi zarachotily klíčky. Jo, odpověděla jsem v duchu sama sobě. K autu.


Mezitím, na druhé straně města. . .
NCB18
Mamka se potřebovala odreagovat. Přátelé bydleli uprostřed bažin. Mamka do sebe nalila stoustu panáků, potřebovala to. Když už bylo dlouho po večírku a majitelé domu začali pomalu usínat, vydala se na cestu domů.
NCB19
Zamyšleně minula auto. Ale nakonec se rozhodla, že po tolika skleničkách domácí slivovice (snad) to nebude riskovat autem a že zdravá procházka jí pomůže vstřebat zbytek alkoholu.
NCB20
Tichými bažinami občas něco proběhlo- drobní ptáci. Semtam se ozvalo čvachtání, jak se čápové brodili močály. Ticho semtam protlo váhavé volání volavky. Ale i přesto působila bažina mrtvě. Ptáci se ozývali z čímdál větší dálky, až jejich volání úplně zaniklo.
NCB21
Něco ji ale sledovalo, ukryté v e vysoké trávě. VYcítila to a zrychlila krok. Z rákolí se ozvalo křupnutí. Teď už utíkala.
NCB23
Párset metrů odsud stojí dům. Může k němu doběhnout a zaklepat. Utíkala, co jí nohy stačily, bála se zdržet se vyzutím. Už jen kousek. Viděla dům před sebou, tichý, ale určitě v něm někdo je. Utíkala však zbytečně. Netušila, že k tomu domu už nikdy nedoběhne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 makina makina | 19. prosince 2010 v 13:27 | Reagovat

je to je zajímavý děj :-) honem další díl :-D

2 crayon. crayon. | Web | 19. prosince 2010 v 20:19 | Reagovat

skvělé :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama