Pozdrav z Prahy:)

28. srpna 2011 v 0:47 | Tessie |  Ostatní
Zdar, děcka. Píšu z Pražskýho bytu- je to tu bájo a tak, velký francouzský okna a výhled. . . ale stejně je to teď porád zatažený kvůli slunci:D A je tu dusno, i když se větrá. Ale co už. Jen Vám chci shrnout, co se v poslední době děje kolrm mě i ve světě the Sims. . .

S. . . kamarádem a jeho bratrancem jsme měli jít na koupák. On vzal bratrance (páč musel:D) a já si naobranu dotáhla kamarádku. Nakonec kluci nepřišli- pak jsem dostala X esemesek s omluvami. Na ně se ale překvapivě nezlobím, Zlobím se na kamarádku.

Nedustále chtěla jezdit po tobogánech- a klouzačce. Bájo, pokud vám neustále nepadají plavky. Ale kvůli kamarádce jsem se to rozhodla podstoupit. Pak najednou začala sjíždět s puberťáky, kteří se k nám vetřeli. Nemohla jsem se jim vykroutit, ale naknec jsem se zamíchala do davu. Mohli byste si myslet, žze jsemm asociál a studenej čumák. Vůbec ne. Kromě pitomých narážek a chování mě dostalo, když se ke mě ve frontě připletl pátý z puberťáků a zeptal se: ,,Hele, to holky chodí takhle, aby si připadaly sexy? Je to pohodlný?" Vypadal jako. . . no, nepopsatelně. Ten typ, který nechcete v noci potkat na ulici. Podívala jsem se- a před námi stála holka s příšernýma plavkama, které se jí zařezávaly do zadku jako tanga. Její pozadí (i přes to, že jí bylo cca deset let) bylo plné. . . pupínků a akné, až vypadalo jako jedna. . . pardon- dvě zapuchlé poloviny tuku. Zasmála jsem se a se smíchem odpověděla: ,,Ne, to fakt ne." Tak jsem se usmívala na všechny strany- hlouček se podezdřele motal klem kamarádky, která na mě nejspíš úplně zapoměla. Předtím jsme se na dece bavily o společenském životě- a ona "už momentálně žádný neměla". A tak, když jsme vybíhaly schody, objala jsem ji jednou rukou kolem ramen a zašeptala: ,,Vidím, že Tvůj společenský život se výrazně zlepšuje." Zářivě se na mě usmála.

Když se mi nakonec podařilo uniknout a kontrolovala jsem mobil, najednou vidím, že k dece se zářivým úsměvek kráčí kamarádka a za ní se s úsměvem trousí banda kluků. Zase jsem nasadila křečovitý úsměv, a vtom cikn!- od kamaráda mi konečně přišla SMSka. Kamarádka cosi rozjařeně spustila, ale po chvíli si všimla, že na ni mávám mobilem. ,,Co- odepsal?" Dala jsem jí telefon, aby si SMS sama přečetla. ,,Hmmm. . ." řekla jen vrátila mi mobil. Gecla na deku a spustila: ,Tak, zjistila jsem, že se jmenuje (-nevím-jak) a je mu sedmnáct." ,,Přesně to jsem čekala." Tolik je mému bráchovi. Bla, bla, bla. . . a najednou byli kluci u nás. Jana (říkejme tak kamarádce) ihned ochotně vyskočila. ,,Jdeš?" ,,Jo, jo, jenom tady něco. . ." Kluci se na pár kroků vzdálili a jana se nade mnou bleskově sklonila. ,,Prosím, prosím, neodcházej, já s nima nechci být sama." Vrhla jsem po ní podezdřívavý pohled. ,,Ne, vážně? Toho jsem si zatím nevšimla." Zašklebila se. ,,Já vím, líbí se mi, ale znáš to. . . nechci tady prostě být sama." A když úpěnlivě lomila rukama a prosila, nakonec jsem neochotně souhlasila. Vstala jsem s pocitem odsousence mířícího k šibenici a s křečovitým úsměvem vykročila po boku s Janou, neustále mi děkující.

Po nějaké době ježdní po kolenou, břřichu, hlavou dolů a ve spirálách kluci navrhli, že si půjdeme zaskákat. Smály jsme se jejich kecům a bavily se o tom, že nikdoí z nás už neumí šipku (já a kamarádky zásadně šipky neskáčeme od chvíle, kdy jsme začaly nosit doudálné plavky). Pak Jana načala téma salta- osudová chyba. S úžasej jsem sledovala, jak jeden po druhém zkouší salto a dopadají přitom na záda či pozadí ve styku Placáka, se smíchem vyplavou a jdou skočit znova. Taky nás tahali z vody, Janu ochotněji. Možná cítili mou neochotu. Skákali jsme a skákali, až Jana hodila tygra a uhodila jednu malou holčičku. Samozdřejmě to hned začala řešit, vždyť miluje děti. Nebo je na ně aspoň vždy milá. A když už jsme nemohli anio plavat, začala se vymáhat telefoní čísla. Jana párkrát zopakovala své číslo, ve mě se ale cosi zahemžilo při představě kamarádova obličeje. A tak jsem odmítala. Jeden obvzláště aktivní a vytrvalý jedinec neustále dorážel, až Jana se smíchem prohlásila: ,,Ona má kluka." A hned Je nabušenej? Chodí sám? Hele, řekni mu, ať v úterý přijde sám! Lhaní mi šlo docela hladce, pomáhalo mi i to, že jsem pořád viděla kamaráda. Boxuje a zpřímě bych si na něj netroufla. Takže jsem o něm prakticky vyprávěl. I když říct: Mám kluka. . . -Velkej? Nakušenej? -Jo. . . -Má dobrou postavu? -Nooo. . . říct Dělá box by asi vyla blbost, páč to by vypadalo jako laciná výmluva.¨Po chvíli se nám nějak podařilo dočasně se rozloučit. Jana byla nadšená jako malá holka- jako každá zamilovaná holka a já konečně mohla pustit křečovitý úsměv. ,,Tak tohle mi budeš splácet do konce života," zasyčela jsem. Jana začala děkovat a brebentit, a hájit ty voly. ,,Jenom proto, že jsem holka a protože jsme na veřejnosti, Tě nezačnu škrtit." Jana se zasmála a znova jsme začaly probírat kluky. A když Jana začala: ,,Ale byli fajn, hezcí, milí a šikovní. . ." vyprskla jsem smíchy a musela jsem si zakrývat ústa oběma rukama. Jana se zachichotala a pleskla mě.

No- zkrátím to- nakonec zase přišli k dece (díky Janičce už věděli kam). S Janou jsme sbíraly věci. ,,Tak dobře, příště zmíním, že On i boxuje." Zvedla jsem hlavu a ihned zase nasadila onen křečovitý úsměv. ,,Můžeš hned." Tím jsem samozdřejmě nemyslela, aby jim to řekla- jen že jdou k nám. A jakmile byli v doslechu, Jana se zvedla a se smíchem prohlásila: ,,Tessie taky chtěla, abych zmínila, že její kluk i boxuje." Začala jsem se smát a pleskla Janu ručníkem. Propalovala jsem ji ale pohledem.

Kluci samozdřejmě chtěli moje číslo. Kašlala jsem na ně. Zatímco jsem si baila, Janin mobil koloval mezi kluky, kteří na něj psali svá čísla. Můj telefon bezpečně ležel v tajné kapse mé tašky. Ten obvzlášť neodbytný si vzal Janu stranou. ,,Pojď sem, to ona nemusí slyšet. . ." Podezdřívavě jsem je pozorovala, on ruku kolem jejího ramene. Nakonec se mi podařilo to z Jany vymámit, když už kolem nebyli kluci. ,,No- říkal, ať mu napíšu voje číslo. . ." prozradila neochotně, když se jí několikrát po sobě nepodařilo odvést pozornost jinam. ,,No jasně, že mu ho nedám!" bránila se, když zachytila můj pohled. Jestli mu dá třeba jen jednu číslici, zakroutím jí krkem, pomyslela jsem si. Však víte- zammilované holky dělají hovadiny a snaží se miláčkům zavděčit.

Už jsem myslela, že mám klid. Domluvili jsme se na příští úterý. Mě už se rojily plány, jak z toho vyklouznout- asi záhadně onemocním, nebo to svedu na dívčí potíže. Při odjezdu do Prahy mi volala Jna- měla jsem od ní jeden zmeškqnej hovor a prej je hrozně ráda, že se mi dovolala. A hned že si s tím debilem psala a že když došlo na téma příští úterý, řekla, že mám rande se svým klukem (což možná ani nebude lež). ,,Né, to rande mělo být se mnou!" zaúpěla ve snaze ho napodobit. Samozdřejmě překecala nebohou Kačenku, aby šla s ní. Hned se pal, kolik jí je. Při zjištění, že je nám třináct, se n koupáku tvářili poněkud pekvapeně. :D

Teď jsem se vrátila z představení na Pražským hradě- Shakespearovské slavnosti se Stašovou, Polívkou a spoustou dalších známých tváří. . . tatínek dostal lístky od kamaráda z hradu a nakonec přestalo pršet. ;) Bylo to bájo, i když celé publikum i herci poněkud promrzli. I když herci se hodně hýbali:D A nakonec jsme každej vyfasovali tři lahve piva. I já- asi vypadám dost staře:D Před deštěm nám dali jednorázové pláštěnky a o přestávce rozdali deky a prodávali grog a čokoládu:) Stě fine.

Co vy? Kdy jste šli chrupat? Bydleli byste v Praze? Já ju, ale za pár let. :) Tak dobrou! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama